OBEC MIKULOV

První dva hutníci přišli do míst, kde se nachází dnešní obec, v roce 1404 a začali zde s kutáním v jámě Všech svatých. Když skutečně rudu našli, prodali kutací právo tehdejšímu knížeti Lobkowiczovi. Ten postavil v Mikulově pět domů a pojmenoval toto místo "Neuschelenberg". Časem se ovšem toto sídliště zmohlo, přibylo domů a obyvatel, kteří byli jen kovkopové a nelíbil se jim tento název obce. Požádali proto, aby dostali jiné jméno a stali se pak dle bully císaře Josefa II. městem se svým erbem a věnováním. Jméno jim bylo přeměněno na Sant Niklasberg. Dle kroniky a bully je to odůvodněno takto: "Ježto se nám vidí, že kutací místo Neuschelenberg má krásné výsledky kutací, dáváme mu jméno St.Niklasberg." Celkem bylo tehdy v Mikulově 549 kutacích jam. Podíváme-li se ještě nyní od Nového Města na mikulovské stráně, uvidíme místa, kde bylo kutáno. V tomto prostoru je tráva a osení i dnes tmavá.

V sedmileté válce město utrpělo mnoho, kutání bylo přerušeno a kovkopové uprchli do lesů.
Dne 23.06.1759 bylo město vypleněno 1600 muži pruského vojska, které tudy táhlo. Plenění trvalo 12 hodin. Jelikož nemohlo být zaplaceno výpalné, sebrali prušáci 36 kusů dobytka a rukojmím byl tehdejší městský rychtář Kristian Harnisch. Za něho pak bylo zaplaceno výkupné 211 zlatých rakouských.
Dne 17.11.1759 přišli Prusové znovu, sebrali rukojmí a to Severina Titella, Ondřeje Krugnera a Františka Neumanna. Zase muselo býti zaplaceno výkupné 300 zlatých rakouské měny.
Očíslování bylo provedeno v roce 1771.
V září 1813 táhli Mikulovem Rusové, kteří se však chovali velmi dobře a město nepoškodili.
Dne 27.09.1826 zničil oheň 14 domů a uhořel jeden občan, dle nejasných záznamů v kronice to byl žhář a zřejmě byl do ohně vhozen.
Roku 1866 táhli Mikulovem Prusové, tentokráte již jako přátelé Rakouska.
Mikulovem projížděla od nepaměti deligvence - jakýsi druh pošty dostavníky. Dům, v němž byla přípřež pro tyto povozy se dodnes jmenuje "na poště". 
Rakouská pošta zde byla zřízena roku 1867.

Jelikož město vykonávalo vlastní spravedlnost, jest zde zachováno tzv. osudí (dle Ostrakismu) má 70 černých a 70 bílých kuliček ve skříňce s otvory, kam hlasující házeli kuličky buď bílé (nevina) nebo černé (vina).
Kronika z roku 1404 je již poškozená, ale záznamy se dají dobře číst, jsou ovšem německé a psány švabachem. Tato kronika je uložena v Okresním archivu v Teplicích.
 

Listiny (buly) města Mikulova

1. Císař Ferdinand I. dal 01.05.1543 městu první svobodné kutací právo, 18 roků neplatila obec žádné poplatky.
2. Císař Rudolf II. dne 6.9.1597 dal městu znak a právo držeti výroční a týdenní trhy (tato bulla je zvláště zachovalá, barvy znaku jsou tak čerstvé, jako by dnes vyšly z rukou malíře).
3. Dne 30.05.1597 potvrdil Ullrich Felix svobodný pán Lobkovicz 16 artikulí řemeslné svobody. Pečetidla leptaná a řezaná do bronzu a mědi jsou zde zachována a v počtu 12 uložena v obecní pokladně.
4. Dne 24.12.1642 povolil Ulrich Adam Popel Lobkovicz stavbu pivovaru a sladovny.
5. Dne 16.06.1678 potvrdil Václav Ferdinand Popel z Lobkovicz doposud stávající svobodnictví a schválil stanovy obuvnického, krejčovského a kovářského cechu.
6. Dne 23.06.1679 prodal Václav Ferdinand Popel z Lobkovicz pozemky, na kterých se kutalo, městu Mikulovu.
7. Dne 14.08.1706 potvrdil Leopold Josef Popel Hrabě z Lobkoviczů privilegia města Mikulova. Totéž učinil císař Karel VI. dne 21.11.1732 a císař Josef II. dne 13.04.1784. Tato bulla má zvláště velmi zachovalou pečeť v rozměru 25 cm. Vysoká pečeť vložená v dřevěné schránce je velmi jemně provedena a je ze včelího vosku obarveného rumělkou.

dr